Keynesův efekt: cenové hladiny vede k reálných peněžních zůstatků domácností a firem, vede k nabídky fin. aktiv a k následnému ceny fin. aktiv. To způsobí úrokové míry a investicí a produktu.
Pigoův efekt: cenové hladiny vede k reálných peněžních zůstatků a k bohatství domácností, k spotřeby a pohybu po křivce agregátní poptávky a v konečném důsledku k produktu.
Celková peněžní zásoba ve smyslu agregátu M1 je tvořena a (vklady) na běžných účtech.
Likvidita je schopnost a pohotovost přeměny v prostředky směny. Čím nižší likvidita aktiva, tím je míra výnosu vyšší.
Motivy držby peněžních zůstatků jsou , a motiv.
peněžní zásoby znamená, že centrální banka je schopna stanovit velikost na velikosti úrokové míry, což v příslušném grafu zobrazujícím trh peněz znázorňujeme vertikálním průběhem peněžní zásoby.
Kvantitativní teorie peněz byla v ekonomické teorii formulována v tzv. rovnici – MS=k.P.Y a rovnici - MS.v=P.Y(t).
Položku „poskytnuté úvěry“ nalezneme na straně rozvahy (bilance) bank.
Peněžní iluze na straně zaměstnanců ve Friedmanově monetaristickém konceptu znamená, že zaměstnanci zaměňují růst sazby za růst sazby.
Pokud přímka agregátních výdajů v modelu rovnovážného produktu právě protíná linii 45 stupňů, pak platí, že investice jsou .