Imunita

Nota:

• buňky napadené viry produkují INFalfa a INFbeta- NESPEC. obr

1. nespecifická
   1. imunitní buňky

      Nota:

      • myeloidní progenitor
      1. neutrofily
      2. eozinofily
      3. bazofily
      4. monocyty/makrofágy
      5. APC (antigen prezentující buňky)

         Nota:

         • DENDRITICKÉ BUŇKY LANGERHANSOVY BUŃKY MAKROFÁGY B-LYMFOCYTY (MASTOCYTY) profsionální APC vs. všechny b. vystavují fragmenty peptidů v MHCI(vlastní resp. virové), MHCII(cizí)
      6. mastocyty
      7. dendritické buňky
2. specifická
   1. imunitní buňky

      Nota:

      • lymfoidní progenitor
      1. T
         1. CD8+ -> Tc

            Nota:

            • rozn. b. napadené VIRY, nebo intracel. parazity, abnormální (poškoz stresem, nádorové) - ničí - na zákl kontaktu TCR a adhezivních mol.(CD40L, LFA-1) ---degranulace - perforin, granzymy --PTK--apoptóza - na povrchu Tc FasL ten se váže na Fas ---apoptický signál (regulace i ostatních Tc, přechání přlíšné aktivaci) - POMOCÍ SEKRETOVANÝCH produktů - lymfotoxin - půs. podobně jako FasL
            • pro proliferaci se autokrinně aktivují IL-2
         2. CD4+ -> Th
            1. TH1

               Nota:

               • ZÁNĚTLIVÁ REAKCE polupráce s makrofágy a jejich aktivace --zničení intracelulárních parazitů(např mykobakterie) - pom. třeba baktericidního NO efektorový T-lymf. sekr. INFgama, -- stimulace makrof na aktivovanou formu; sekr. IL-2 = autokrinní růst fak - dělění a prolif. (T-lymf.) aktivovaná makrof. sekr. IL-1, TNF; stimul T-buňky a lokální zánět
               • pro vznik aktivovaných TH1 je třeba etkání s infik./aktiv. makrofágy infik. makrof. produkuje fragmenty --vystav. na MHC2 na povrchu- rozeznání TCR + další adheziv mol. ICAM-1(makrof.)-LFA-1(T-lymf.), CD86(makrof.)-CD28(T-lymf) makrof produkuje IL-12 = diferenc. faktor +INFgama ----to všechno aktivace proliferace a diferenciace
            2. TH2

               Nota:

               • pomoc B-lymfocytům sekrece cytokinů (IL-4, IL-5, IL-6) + přímý kontakt přes CD40L a LFA-1 (rec ICAM) potom způsobuje proliface, diferenc na plazmocyty a paměť. B b.
               • vývoj TH2 je závislý na setkání s antigenem na APC = MHC2 a přítomnosti IL-4 také je třeba přítomnost rec CD80/CD86(APC) (na T-l rec CD28, rec pro IL-4
            3. regulace Th1/Th2

               Nota:

               • rozhoduje poměr koncentrací IL-12 ----Th1 (produkovány makrof.) / IL-4 -----Th2 (produk. bazofily a NK) dále se potom ovlivňuje vývoj produkty Th1 --IFNgama podporuje Th1 a inhibuje vývl Th2 / Il-4, IL-10 podporují vznik Th2 a inhibují Th1
      2. B

         Nota:

         • produkce protilátek plazmatickými buňkami izotypy: IgG - opson., neutr., SEK.ODP. IgM - akt. KOPLEMENT IgA - ochrana SLIZNIC, neutr. ag IgD IgE - ochr. PARAZ
         • IgA - obrana proti virům - neutraliz. ag ---po proniknutí přes sliznice tuto funkci plní IgG a IgM, které taky akt. KOMPL. (lýze)
         1. B1

            Nota:

            • fetální obnova dělením IgM>>IgG
         2. B2

            Nota:

            • po narození z kostní dřeně IgG>IgM
         3. protilátky

            Nota:

            • funkce: •neutralizace •opsonizace •aktivace komplementu
      3. NK (natural killers)

         Nota:

         • zabíjí nádorové a virově nap buňky (bez předchozí stimulace, proliferace a diferenciace) nemají povchove specif. receptory - rozeznávání podle počtu MHC1 mají rec: pozitivní(stimulační) - CD16 -navázání na opsonizované antigeny na Fc IgG --agregace rec --aktivace cytotox mech = degranulace ==ADCC cytotoxické reakce závislá na protilátkách a negativní(inhibiční -KIR) - vazba na MHC1= inhibice cytotoxicity -----závisí na poměru stimulač a inhibič signálů: víc inhibič (z nepozměn MHC v dostateč=normálním počtu)=neaktivace/stimulace z IgG = aktivace --cytotoxicita
         • nespecifická obrana proti virům (aktiv. infik. makrof. IL-12)
3. integriny

   Nota:

   • adhezivní receptory - (mají funkce i mimo IS) váží komponenty extracel. matrix, nebo membr. ligandy(imunoglobuliny) podjednotky alfa a beta (lze kombinovat) s podj. beta1- váží složky mezibun. hm.              beta2-leukocytární integriny - LFA-1 (váže ICAM), další funguje jako kompl. rec CR3 (lig.=C3b); další je CR4 ještě jsou skup s podj. beta3(zachyc. TROMBOCYTŮ) a beta7(interak. epitel. lig.)
4. Imunopatologické reakce

   Nota:

   • lze rozdělit na HUMORÁLNÍ a BUNĚČNĚ ZPROSTŘEDKOVANÉ
   1. reakce I typu

      Nota:

      • účast PROTILÁTEK IgE nejběžnější typ ATOPIE IgE protilátky proti ag z vnějšího prostř. (pyl. zrna, roztoči, srst..) přecitlivělost časného typu Při prvním setkání s ag dojde k SENZIBILIZACI --stimul. specif. Th2-lymf.(produk. IL-4, IL-5) a násl. B-lymf.(plazmocytů) = tvorba IgE (po izotyp. přesm.) ----navázání IgE na mystocyty a bazofily Po opak. setkání multivalentní alergen způs. přiblížení receptorů-kináz. akt. ---degranulaci(histamin, heparin)-PRVNÍ fáze al. reakce a tvorba +sekr metabol. kys arachidon. = prostaglandiny, leukotrieny, tromboxany)-DRUHÁ fáze
      • LOKÁLNÍ(alerg. rýma, asthma, konjunktivida..) - obdoba vypuzení parazita za slinice SYSTÉMOVÁ(anafylak. šok) - nastává, když se dostanou alergeny do krve (bodnutí hmyzem, penicilin..) derganulace---roznesení do kr. reč.---zvýš permeabilita cév-otoky, sníž krevního tlaku, ischémie mozku, nejhorš multiorgan. selhání. genetické predis., vliv prostř., dieta(kojení), infekce
      • LÉČBA - profylaxe(vyhnout se), antihistaminika(blok. rec.), kortikoidy(inhib. synt. hist.)
   2. reakce II typu

      Nota:

      • tvoří se protilátky IgG a IgM --aktivace komplementu, nabe ADCC transfúzní reakce (antigeny krevních skupin-oligosacharidy určující skupinu)---aktivace klasické cesty C (lýza ery) nepříliš častý typ př. imun. odp na penicilin-váže se na povrch destiček----ab se váže na penicilin=komplex ab/penicilin/destička je odstr. fagocyty---trombocytopenie
   3. reakce III typu

      Nota:

      • podobné atopiím(typ I), ale způs. IgG ptotilátka+antigen(auto- nebo exo-) tvoří imunokomplexy--místo eliminace dochází k ukládání do tkání, tak se vážou se na Fc-rec. fagocytů, nebo akt C tvorba ZÁNĚTU, může být CHRONICKÝ(při přetrvání velkých nefagocytovatelných imunokoplexů) - doprov. bězné reakce, ale při velké dávce ag patologic. - usaz imunkopl. v ledvinách, kloubech, povrch endotelial. bunek (mezi basal, membr.)
   4. reakce IV typu

      Nota:

      • způsobena Th1-lymfocyty a monocyty/makrof. přecitlivělost oddáleného typu DTH Po senzibilizaci vzniknou Ag-specifické Th1 buňky. Po opětovné aplikaci intradermálně vznikne tvrdý otok s infiltrovanými TH1 a Mf (za 24 –72 hodin). Časová prodleva je způsobena nutností infiltrace poškozeného místa, tvorbou cytokinů Th1 buňkami a vzájemnou interakcí TH1 s Mf. vzniká tvrdý otok způs infiltrací cílem je usmrtit intracel. parazity---když se to nepodaří--lokal. poškoz až nekrózy
   5. reakce na cizí těleso

      Nota:

      • reakce na cizorodý neantigenní materiál. (kloubní náhrady, chirurgické šití, mamární implantáty, oční čočky) Intenzita reakce závisí na biokompatibilitě Lepší biokompatibilitu mají materiály hydrofilní (anionické, s povrchovým záporným nábojem.) První fáze reakce: adsorpce proteinů krevní plasmy Druhá fáze: naadsorbované proteiny jsou rozpoznávány fagocyty a trombocyty. Mf (a další bb)produkují cytokiny--vznik reakce
   6. reakce při sepsi

      Nota:

      • při rozsáhlých poraněních, chirurgických výkonech a při masívní infekci TNF je hlavním zodpovědným faktorem---TNF je uvolňován z Mo/Mf po stimulaci bakteriálními produkty–zejména LPS z G- bakterií TNF se váže na receptory přítomné na mnoha druzích buněk a působí: vazodilataci, zvýšenou permeabilitu cév a tím ztrátu plazmatické tekutiny To vede k: hypotenzi nedokrevnost orgánů vznik mikrotrombů a vyčerpání koagulačních faktorů = krvácení zvýšená exprese adhezivních molekul potenciace zánětlivé reakce Konečná fáze-multiorgánové selhání, smrt
5. superantigeny

   Nota:

   • proteiny s dvěma vazebnými místy - interakce s epitopem MHC II (ne normální vaz místo) a se strukturami na TCR ---dochází k propojení bez peptidu navaz. na MHC u mnoha T-buněk dochází k sekreci velkého množství cytokinů--šokové stavy
6. komplement

   Nota:

   • všechny cest vedou k aktivaci C3 a generování C5 konvertázy ----vznik lytických komlexů(C6-C9) také OPSONIZACE--vznik imunokomlexů-vazba na CR receptory fagocytů--odstr. patog a SIGNALIZACE - tvorbou chemokinů (C3a, C4a, C5a)
   • ÚČINKY užitečné: Opsonizace a zvýšení fagocytózy Chemoatrakce a aktivace fagocytů Lýza bakterií a infikovaných buněk Regulace protilátkové odpovědi Clearance immuních komplexů Clearance apoptických buněk škodlivé: zánět, anafylaxe
   1. klasická cesta

      Nota:

      • iniciována vazbou C1q •Vazbou na komplex Ab-Ag •Vazbou na povrchové komponenty bakterií (proteiny, polyanionické struktury) •Vazbou na C-reaktivní protein (protein akutní fáze, který se váže na fosfocholinová rezidua bakteriálních polysacharidů)
   2. alternativní cesta

      Nota:

      • iniciovánavazbou spontánně aktivovaného C3 na povrch patogenů
      • C3 štěpeno spontánně vzniká C3b (a C3a) na C3b se váže B(štěpen D na Bb) C3bBb=3C-konvertáza vzniká C3bBbC3b = C5-konvertáza ---štěpení C5 na C5a a C5b, který tvoří s dalšími proteiny C(C6-C8) komplex, ten se zanoří do atakované membrány--k němu se připojí 13-18 molekul C9---vznikají lytické póry
   3. lektinová cesta

      Nota:

      • iniciována vazbou MBL(mannose-binding lectin) = sérový protein, jehož koncentrace vzrůstá v průběhu akutní fáze imunitní odpovědi, na povrchové struktury bakterií a virů, které obsahují manózu MBL asociován s MASP-1,2 --op navázání aktivace MASP a štěpení C4 a násl C2---tvorba C4bC2b ---štěpí C3(=C3-konvertáza)  C3b se váží na mikrobiální povrch vzniká C4bC2bC3b = C5-konvertáza--- štěpení C5 na C5a a C5b, který tvoří s dalšími proteiny C(C6-C8) komplex, ten se zanoří do atakované membrány--k němu se připojí 13-18 molekul C9---vznikají lytické póry
7. cytokiny
   1. stimuace zánětu
      1. IL1, IL6, TNF - α
   2. chemotaxe
      1. IL8, MIP1, BLC
   3. hematopoéza
      1. kolonie stimulující faktory (CSF)
   4. imunostimulace
      1. IL12, IFN γ
   5. imunosuprese
      1. IL10