Jedná se o odpovědnost za trestné činy, za které je považováno jednání, které je společensky škodlivé a jehož postih není možno zajistit jiným právním předpisem.   § 13 Trestný čin  (1) Trestným činem je protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v takovém zákoně.  (2) K trestní odpovědnosti za trestný čin je třeba úmyslného zavinění, nestanoví-li trestní zákon výslovně, že postačí zavinění z nedbalosti. § 14 Přečiny a zločiny (1) Trestné činy se dělí na přečiny a zločiny. (2) Přečiny jsou všechny nedbalostní trestné činy a ty úmyslné trestné činy, na něž trestní zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby do pěti let. (3) Zločiny jsou všechny trestné činy, které nejsou podle trestního zákona přečiny; zvlášť závažnými zločiny jsou ty úmyslné trestné činy, na něž trestní zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně deset let.   Standardní trestní řízení je konáno zejména o zločinech. U přečinů se uplatňují zjednodušené formy řízení, odklony a alternativní řešení, včetně širokého uplatnění prostředků probace a mediace.

§ 15 Úmysl (1) Trestný čin je spáchán úmyslně, jestliže pachatel a) chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem   Pachatel chtěl způsobem uvedeným v zákoně porušit nebo ohrozit zákonem chráněný zájem. Nezáleží přitom na tom, do jaké míry si byl jist nebo doufal, že se mu to podaří. Např.: Pachatel bodne nožem svou oběť, protože ji chce usmrtit (ale nemusí si být jist, že se mu to podaří).   Další příklady zavinění viz: http://www.clovekvpravu.cz/trestni-pravo-aktualizovano-k-112012-452/trestni-pravo-hmotne-455/obecna-cast-zakladni-pojmy-a-pravidla-trestniho-prava-458/zavineni-664

§ 15 Úmysl (1) Trestný čin je spáchán úmyslně, jestliže pachatel b) věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn. (2) Srozuměním se rozumí i smíření pachatele s tím, že způsobem uvedeným v trestním zákoně může porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem.   Pachatel věděl, že svým jednáním může způsobit porušení nebo ohrožení zákonem chráněného zájmu, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn.   Jde tedy o případy, kdy hlavní účel jednání byl jiný (např. vybít si vztek, zvětšit zisk) a pachateli bylo lhostejné, jestli tím někomu uškodí, a proto takovou újmu vědomě riskoval. Rozhodující je vědomí rizika – jakmile nejde o riziko, ale o jistotu, jde již o úmysl přímý, i kdyby nebyl hlavním cílem. Např.: Agresivní nervózní řidič z důvodu neutěšeného stavu provozu na silnicích a několikahodinových popojížděních v zácpách začne naprosto neadekvátně najíždět na cizí vozidlo a vytlačovat jej. V tomto případě lze pochybovat o tom, že cílem útoku je vražda osádky vozidla, která však může tímto jednáním nastat.

§ 16 Nedbalost   (1) Trestný čin je spáchán z nedbalosti, jestliže pachatel  a) věděl, že může způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že takové porušení nebo ohrožení nezpůsobí     Pachatel věděl, že může způsobem uvedeným v zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že takové porušení nebo ohrožení nezpůsobí. Pachatel nechce újmu způsobit, ale vědomě ji riskuje. Jde tedy o vědomou neopatrnost. Např.: Řidič automobilu vědomě poruší předepsanou rychlost pro jízdu v obci, je přesvědčen o tom, že omezení rychlosti je opodstatněné, do cesty mu vběhne dítě a řidič je zabije. Porušení pravidel silničního provozu je čin s přímým nebo nepřímým úmyslem, avšak zabití dítěte je s největší pravděpodobností čin z vědomé nedbalosti.

§ 16 Nedbalost   (1) Trestný čin je spáchán z nedbalosti, jestliže pachatel b) nevěděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, ač o tom vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům vědět měl a mohl.   Pachatel nevěděl, že svým jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem, ač to vzhledem k okolnostem a svým osobním poměrům vědět měl a mohl. Na rozdíl od vědomé nedbalosti, v tomto případě se pachatel domnívá, že svým jednáním chráněný zájem neohrozí (při vědomé nedbalosti jen doufá, že ho neohrozí). Od osobně (subjektivně) nezaviněného činu se tzv. nevědomá nedbalost liší tím, že pachatel neměl znalosti, které od člověka v jeho pozici jsou očekávány a které měl možnost získat. Problém může být v tom, že nemusí být vždy objektivně dané, co pachatel vědět měl a mohl. Jednoznačně lze posuzovat například znalost právních, provozních nebo bezpečnostních předpisů nebo nesporných odborných poznatků, pokud k výkonu nějaké činnosti je jejich znalost předepsána. Jakmile však jde o věc teorie, osobního názoru nebo přesvědčení, může obecná představa o tom, co by každý „měl vědět“, kolidovat se základními lidskými svobodami myšlení a svědomí. Příklad: Zdravotní sestra použije nesterilní injekční stříkačku (spadla na zem v potencionálně infekčním prostředí) a nakazí pacienta nakažlivou chorobou. Vzhledem ke své kvalifikaci (objektivní hledisko) měla a mohla (subjektivní - osobní hledisko) vědět, že tímto způsobem může pacienta nakazit. Více třeba zde: https://wiki.iurium.cz/w/Subjektivn%C3%AD_str%C3%A1nka_trestn%C3%A9ho_%C4%8Dinu

Zavinění nezakládající trestní a přestupkovou odpovědnost § 26 Nepříčetnost - Kdo pro duševní poruchu v době spáchání činu nemohl rozpoznat jeho protiprávnost nebo ovládat své jednání, není za tento čin trestně odpovědný.   Pachatel může nerozpoznat společenskou nebezpečnost činu pro duševní poruchu nejspíše tehdy, je-li příčinou nerozpoznání porucha s bludy (typicky schizofrenie) (F20–F29) nebo mentální retardace (F70-F79 dle Mezinárodní klasifikace nemocí MKN-10). Příklad: když „hlasy“ někomu naléhavě přikazují někoho zabít, může se mu naléhavost takové žádosti osobně (subjektivně) jevit jako přiměřený důvod k jednání, který formálně naplňuje skutkovou podstatu trestného činu vraždy.   Neschopnost ovládat své jednání pro duševní poruchu. Do této kategorie by nejspíš mohlo spadat jednání ve stavu náměsíčnosti (somnambulizmus, F51.3) nebo některých forem schizofrenie. Příklad: člověk se ráno probudí a zjistí, že v noci zabil svou ženu, aniž by o tom věděl. Čerpáno a citováno z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Zavin%C4%9Bn%C3%AD

Omezenost nebo mylnost uvažování Do kategorie nerozpoznání možných následků činu z důvodu omezenosti nebo mylnosti uvažování připadnou případy, které jsou podobné činům z nevědomé nedbalosti, ale nelze o nich říci, že pachatel „měl a mohl“ znát následky svého jednání. Příklad: Lékař pečlivě provádí lékařský zákrok způsobem, který je v té době obecně považován za účinný a bezpečný. Vědeckým pracím prokazujícím opak nevěnuje pozornost, protože důvěřuje zavedené praxi a institucím a snaží se pomoci co nejvíce pacientům. Obecně se od lékaře neočekává, že by měl oponentním názorům věnovat pozornost. Po letech se prokáže, že oponenti měli pravdu a že zákrok (metoda) nejen že jsou neúčinné, ale způsobují závažnou újmu na zdraví. V takovém případě nejde o úmyslné ublížení na zdraví ani o ublížení z nedbalosti. Lékař nenese trestně-právní odpovědnost za způsobené poškození zdraví, ale nemocnice (nebo sám lékař, má-li vlastní praxi) může nést občansko-právní odpovědnost. Nešikovnost Z právního hlediska podobný případ jako předchozí. Příklad: Zkušenému a úspěšnému chirurgovi nedopatřením ujede ruka a způsobí tím smrt pacienta. Přitom dělal podle nejlepšího svědomí vše, co se od něj v rámci omezení rizika očekává. Nejde o úmysl ani nedbalost. Jiný příklad: Průměrná řidička se na křižovatce nečekaně dostane do situace, ve které ztratí přehled, zazmatkuje a nabourá. Dopravní předpisy zná dokonale a neměla úmysl je nedodržovat. Nikdy předtím se na této křižovatce do podobně složité situace nedostala a ani ji neočekávala. Jednání by tedy nemělo být kvalifikováno ani jako přestupek, ale odpovědnost za způsobenou škodu na řidičce zůstává. V praxi těžko obhajitelné. Čerpáno a citováno z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Zavin%C4%9Bn%C3%AD

§ 22 Pachatel  (1) Pachatelem trestného činu je, kdo svým jednáním naplnil znaky skutkové podstaty trestného činu nebo jeho pokusu či přípravy, je-li trestná. (2) Pachatelem trestného činu je i ten, kdo k provedení činu užil jiné osoby, která není trestně odpovědná pro nedostatek věku, nepříčetnost, omyl, anebo proto, že jednala v nutné obraně, krajní nouzi či za jiné okolnosti vylučující protiprávnost, anebo sama nejednala nebo nejednala zaviněně. Pachatelem trestného činu je i ten, kdo k provedení činu užil takové osoby, která nejednala ve zvláštním úmyslu či z pohnutky předpokládané zákonem; v těchto případech není vyloučena trestní odpovědnost takové osoby za jiný trestný čin, který tímto jednáním spáchala. § 23 Spolupachatel  Byl-li trestný čin spáchán úmyslným společným jednáním dvou nebo více osob, odpovídá každá z nich, jako by trestný čin spáchala sama (spolupachatelé).   Dle § 24 je účastníkem trestného činu i organizátor, návodce a pomocník   § 25 Věk  Kdo v době spáchání činu nedovršil patnáctý rok svého věku, není trestně odpovědný.

§ 28 Krajní nouze (1) Čin jinak trestný, kterým někdo odvrací nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému trestním zákonem, není trestným činem. (2) Nejde o krajní nouzi, jestliže bylo možno toto nebezpečí za daných okolností odvrátit jinak anebo způsobený následek je zřejmě stejně závažný nebo ještě závažnější než ten, který hrozil, anebo byl ten, komu nebezpečí hrozilo, povinen je snášet. - Krajní nouze musí směřovat k odvrácení nebezpečí (odvrácení poruchy) a přímé nebezpečí musí hrozit zájmu, který je chráněn trestním zákoníkem. - Podmínky krajní nouze nejsou splněny v případě nebezpečí, jež má vzniknout někdy v budoucnu, nebo v případě nebezpečí již skončeného. - Podmínka krajní nouze je však splněna, když nebezpeční (porucha) je ještě věcí náhody, která však nastane s poměrně velkou pravděpodobností. - Nejedná se o krajní nouzi, pokud lze nebezpečí odvrátit i jinak, např. útěkem - Způsobený následek nesmí být stejně závažný, nebo závažnější, než následek, který hrozil. - Např. vidíte na parkovišti v horkém dni v zamčeném autě sedět samotné malé dítě, které evidentně trpí horkem uvnitř auta, majitel auta se delší dobu nevrací a dítěti hrozí zdravotní újma. V takovém případě rozbití skla auta za účelem poskytnutí pomoci bude jednáním v krajní nouzi. (Mohlo by být klasifikováno jako přestupek i trestný čin - i přestupkové právo zná krajní nouzi) - více viz: https://www.epravo.cz/top/clanky/krajni-nouze-v-trestnim-pravu-98189.html

§ 29 Nutná obrana (1) Čin jinak trestný, kterým někdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný trestním zákonem, není trestným činem. (2) Nejde o nutnou obranu, byla-li obrana zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku.   Nutná obrana je, když: - Útok je reálný (nesmí se jednat o hru), a nesmíš ho vyprovokovat - Nutná obrana musí skončit ve chvíli, kdy pomine hrozící nebezpečí (pachatel se vzdá; odloží zbraň; začne utíkat; ...) - Obrana nesmí být zjevně nepřiměřená. Nelze ale jednoznačně říci, zda je nepřiměřené použití nože proti neozbrojenému rváči. Jde o poměr toho, co ti hrozilo a jaký jsi způsobil následek.   Podrobnosti zde: https://www.krimi-plzen.cz/a/jak-se-branit-a-nenechat-se-zavrit-od-a-do-z/

§ 30 Svolení poškozeného (1) Trestný čin nespáchá, kdo jedná na základě svolení osoby, jejíž zájmy, o nichž tato osoba může bez omezení oprávněně rozhodovat, jsou činem dotčeny. (2) Svolení podle odstavce 1 musí být dáno předem nebo současně s jednáním osoby páchající čin jinak trestný, dobrovolně, určitě, vážně a srozumitelně; je-li takové svolení dáno až po spáchání činu, je pachatel beztrestný, mohl-li důvodně předpokládat, že osoba uvedená v odstavci 1 by tento souhlas jinak udělila vzhledem k okolnostem případu a svým poměrům. (3) S výjimkou případů svolení k lékařským zákrokům, které jsou v době činu v souladu s právním řádem a poznatky lékařské vědy a praxe, nelze za svolení podle odstavce 1 považovat souhlas k ublížení na zdraví nebo usmrcení. Např. dáte někomu souhlas k tomu, aby pomaloval sprejem váš dům – takové jednání logicky nebude trestné. Souhlas poškozeného ale nezbavuje pachatele trestní odpovědnosti v případech, kdy dojde k ublížení na zdraví nebo ke smrti (i kdyby vás někdo prosil, ať mu zlámete všechna žebra, nemůžete to udělat beztrestně). Čerpáno a více viz: http://www.trestni-rizeni.com/vyklad-pojmu/nutna-obrana-a-krajni-nouze Roy – s dodatečným svolením je to složité, ale lze si např. představit situaci, kdy se nutně potřebujete dostat do kamarádovy chaty, nemáte mobil a v situaci v jaké jste se ocitli by jistě kamarád souhlasil,aby jste se do chaty dostali i násilím. Většinou ale takovéto vypjaté situace řeší i paragraf Krajní nouze (V případě použití paragrafu Krajní nouze by chata mohla patřit komukoliv).

(1) Za spáchané trestné činy může soud uložit tresty  a) odnětí svobody,  b) domácí vězení,  c) obecně prospěšné práce,  d) propadnutí majetku,  e) peněžitý trest,  f) propadnutí věci,  g) zákaz činnosti,  h) zákaz pobytu,  i) zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce,  j) ztrátu čestných titulů nebo vyznamenání,  k) ztrátu vojenské hodnosti,  l) vyhoštění.   (2) Trestem odnětí svobody se rozumí, nestanoví-li trestní zákon jinak, a) nepodmíněný trest odnětí svobody, b) podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody, c) podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody s dohledem.   (3) Zvláštním typem trestu odnětí svobody je výjimečný trest (§ 54).

ČÁST DRUHÁ zákona: Zvláštní část (druhy trestných činů): § 140 - § 167 HLAVA I: Trestné činy proti životu a zdraví § 168 - § 184 HLAVA II: Trestné činy proti svobodě a právům na ochranu osobnosti, soukromí a listovního tajemství § 185 - § 193 HLAVA III: Trestné činy proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti § 194 - § 204 HLAVA IV: Trestné činy proti rodině a dětem § 205 - § 232 HLAVA V: Trestné činy proti majetku § 233 - § 271 HLAVA VI: Trestné činy hospodářské § 272 - § 292 HLAVA VII: Trestné činy obecně nebezpečné § 293 - § 308 HLAVA VIII: Trestné činy proti životnímu prostředí § 309 - § 322 HLAVA IX: Trestné činy proti České republice, cizímu státu a mezinárodní organizaci § 323 - § 368 HLAVA X: Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných § 369 - § 374 HLAVA XI: Trestné činy proti branné povinnosti § 375 - § 399 HLAVA XII: Trestné činy vojenské § 400 - § 418 HLAVA XIII: Trestné činy proti lidskosti, proti míru a válečné trestné činy

Zákon v § 364 a § 365 vymezuje vybrané trestné činy, na které se trestní odpovědnost za trestné činy nepřekažení nebo neoznámení vztahuje. V tomto směru zákon vychází nejenom ze závažnosti v těchto § vyjmenovaných trestných činů, ale bylo přihlíženo i k jejich povaze a zájmu společnosti na tom, aby určité trestné činy byly překaženy nebo oznámeny. § 367 Nepřekažení trestného činu (2) Kdo spáchá čin uvedený v odstavci 1, není trestný, nemohl-li trestný čin překazit bez značných nesnází nebo aniž by sebe nebo osobu blízkou uvedl v nebezpečí smrti, ublížení na zdraví, jiné závažné újmy nebo trestního stíhání. Vyjma nejzávažnějších trestných činů vyjmenovaných v zákoně dále v tomto bodě, jako např. terorismus, vyzvědačství, genocida a pod. (3) Překazit trestný čin lze i jeho včasným oznámením státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu; voják může místo toho učinit oznámení nadřízenému. § 368 Neoznámení trestného činu (2) Kdo spáchá čin uvedený v odstavci 1, není trestný, nemohl-li oznámení učinit, aniž by sebe nebo osobu blízkou uvedl v nebezpečí smrti, ublížení na zdraví, jiné závažné újmy nebo trestního stíhání. (3) Oznamovací povinnost podle odstavce 1 nemá advokát nebo jeho zaměstnanec, který se dozví o spáchání trestného činu v souvislosti s výkonem advokacie nebo právní praxe. Oznamovací povinnost nemá také duchovní registrované církve a náboženské společnosti s oprávněním k výkonu zvláštních práv, dozví-li se o spáchání trestného činu v souvislosti s výkonem zpovědního tajemství nebo v souvislosti s výkonem práva obdobného zpovědnímu tajemství. Oznamovací povinnost trestného činu obchodování s lidmi podle § 168 odst. 2 a zbavení osobní svobody (§ 170) nemá též osoba poskytující pomoc obětem trestných činů.

Podrobné informace zde:  https://portal.gov.cz/obcan/zivotni-situace/obcan-a-stat/trestni-oznameni/podani-trestniho-oznameni.html   - Trestní oznámení je oprávněn podat každý, kdo se domnívá, že došlo ke spáchání trestného činu. Zákon stanoví výjimky plynoucí ze zákonem uložené povinnosti mlčenlivosti, jako je např. zpovědní tajemství. - Trestní oznámení je možno podat na kterékoli oddělení Policie České republiky nebo státní zastupitelství. Pozn: V praxi se stále ještě vyskytují případy, kdy je trestní oznámení o závažném trestném činu (násilí na dětech, znásilnění apod.) podáváno na útvary pořádkové policie. Pro tento druh trestné činnosti však existují specializované útvary, a to Služba kriminální policie a vyšetřování. Případ oznámený přímo zde pak může být od počátku řešen diskrétně, kvalifikovaně, a především s ohledem na nutnost hájit oprávněné zájmy obětí závažného násilného nebo mravnostního trestného činu. Každé trestní oznámení by tedy mělo pokud možno obsahovat základní údaje odpovídající na tyto otázky: Kdo?  Totožnost účastníků: pachatel, poškozený, svědci; pokud oznamovatel nezná jejich totožnost, uvede co nejpodrobnější popis osoby a jejích vnějších projevů.  Kdy? Doba, kdy k události došlo (okamžik nebo období, pokud je událostí více, chronologicky je seřadit a uvést souvislosti, dobu je možné i odhadnout podle jiných souběžných událostí - politických, sportovních, kulturních).  Kde? Místo nebo místa, kde k události došlo, příp. kde trestní čin vyšel najevo nebo byl dokonán; pokud oznamovatel nezná přesnou dislokaci (adresu), uvede jak lze místo vyhledat.  Jak? Popis jednání všech zúčastněných osob.  Co? Popis skutku. Čím? Zde vyjmenovat předměty doličné, jako jsou nástroje a zbraně.  Proč? Motiv jednání pachatele. Následek? Zda byla způsobena újma na zdraví nebo újma na majetku apod.

- Od 1. 1. 2012 nabyl účinnosti zákon č. 418/2011, který nově zavedl trestní odpovědnost i pro právnické osoby. - Na právnické osoby se vztahují jen některé trestné činy vztahující se i na lidi a žádné jiné. - Právnické osobě můžou být uloženy následující tresty: zrušení právnické osoby, propadnutí majetku, peněžitý trest, propadnutí věci, nebo jiné majetkové hodnoty, zákaz činnosti, zákaz plnění veřejných zakázek, účasti v koncesním řízení nebo ve veřejné soutěži, zákaz přijímání dotací a subvencí, uveřejnění rozsudku. - Trestní odpovědnost právnické osoby neznamená, že je za stejný skutek vyloučena trestní odpovědnost lidí a naopak. - Trestní odpovědnost právnické osoby přechází i na její právní nástupce. - Záznamy v Rejstříku trestů, týkající se právnických osob, jsou veřejné.     Zdroj: http://www.trestni-rizeni.com/dokumenty/trestni-odpovednost-pravnickych-osob