ty texty jsou tu hozené pímo z poznmek, co se objeví u revize po kadé, když se test dokončí

Žaludek má obsah 50 - 1500 ml. Vstup z jícnu je kardie, horní část fundus, pak je corpus a vstup do duodena je pylorus. Funkčně se dělí na proximální (kardie, fundus a část corpusu) a distální žaludek. Cca 20-60 minut je potrava v klidu, potom se posouvá do distální části, kde je drcena na části o velikosti přibližně 0,3 - 1 mm a jako chymus se dostane potom do duodena.   Bílkoviny = traávení začíná v žaludku (pepsin) a pokračuje v tenkém střevě (pankreatický trypsin, chemotrypsin). Jsou přeměněny na peptidy tvořené dvěma a více aminokyselinami. Polysacharidy = štěpení začíná v ústech (slinná amyláza) a pokračuje až v tenkém střevě (pankreatická amyláza). Jsou štěpeny na nízkomolekulární sacharidy. Disacharidy (maltóza, laktóza, sacharóza) se štěpí na lehce vstřebatelné monosacharidy (glukóza, fruktóza, galaktóza). Tuky = v tenkém střevě jsou emulgovány žlučovými kyselinami na kapky a pak štěpeny pankreatickou lipázou na mastné kyseliny. Některé mastné kyseliny jsou vstřebávány rovnou do krve a zbytek je zabudováno do micel, které jdou do střevní sliznice, kde jsou přeměněny na triglyceroly a spolu s cholesterolem tvoří chylomikrony, které vstupují do lymfatických cév. Vitamíny = závisí na rozpustnosti v tucích (A,D,E,K) nebo vodě (B,C).   Místní reflexy GITu nemají centrum v CNS ani gangliích ANS. Ve stěně GITu jsou od jícnu a po řitní otvor pleteně - ve salovině plexus myentericus Auerbachi (řídí motilitu, podnět je rozepnutí trubice) a pod sliznicí plexus submucosus Meissneri (řídí lokální prokrvení a sekreci). Současně je aktivita svalstva regulována vegetativním nervstvem - snižuje ji sympatikus a zvyšuje parasympatikus.   V dutině ústní jsou sliny, které usnadňují polykání, chrání před infekcí a začíná tu trávení - škroby (slinná amyláza) a tuky (slinná lipáza). Polykací centrum je na spodině IV. komory mozkové a polykací reflex se spouští, když sousto dojde na kořen jazyka. Uzavře se epiglottis, zastaví se dýchání a sousto jde do jícnu, kde je posunováno peristalticky do žaludku.   V tenkém střevě jsou tři šťávy = střevní (produkovány střevními žlázkami), pankreatická (trávení všech živin, bílkoviny - trypsin, tuky - pankreatická lipáza, cukry - pankreatická amyláza), žluč (tuky).   Polykací centrum je na spodině IV. komory mozkové a polykací reflex se spouští, když sousto dojde na kořen jazyka. Uzavře se epiglottis a zamezí se tak, aby došlo k aspiraci.   Žluč je secernována hepatocyty (asi 0,5 l) a ukládá se ve žlučníku (objem 60 - 80 ml), kde se i zahušťuje. Má pH 7,1-7,3 a obsahuje látky pro trávení a vstřebávání tuků i ty určené k vyloučení. Skrz žlučovod jde pak do duodena (peristaltika žlučovodu).   NaHCO3 = hydrogenuhličitan sodný, jedlá soda V žaludku jsou tráveny bílkoviny pepsinem a tuky žaludeční lipázou.  HCl = kyselina chlorovodíková, pH 1-2 a s obsahem 2-4, aktivuje pepsinogen na pepsin a je baktericidní. Další funkce: koagulace bílkovin (a pak lepší trávení), redukce železa na vstřebatelnou dvojmocnou formu, chrání vitamíny (např. C). Vnitřní faktor = pro vstřebávání B12 (vstřebávání hlavně v ileu)   Horko pocit hladu snižuje, zima zvyšuje. ghrelin = reaguje na prázdný žaludek a navozuje pocit hladu sekretin = stimulace pankreatické sekrece motilin = vyvolává kontrakce hladké svaloviny žaludku a střev   Tlusté střevo = zpětná resorpce vody a iontů, formování stolice, průchod potravy trvá 2-3 dny, v případě velkého množství vlákniny 36 hodin. Denně asi 100-300 g.   HCl = kyselina chlorovodíková, pH 1-2 a s obsahem 2-4, aktivuje pepsinogen na pepsin a je baktericidní. Další funkce: koagulace bílkovin (a pak lepší trávení), redukce železa na vstřebatelnou dvojmocnou formu, chrání vitamíny (např. C).   Slina obsahuje vodu, enzymy, minerální látky a hlen a má antibakteriální účinky.   Svalovina GIT je schopna měnit transmembránový potenciál nezávisle na nervových pleteních a hormonech - bazální elektrický rytmus (BER).    Krevní oběh v GITu je splanchnický oběh. Arterie se směrem k orgánům větví a různě spojují, zmenšují se na arterioly, které jdou do stěny a podle svalových snopců do klků a submukózy (první kapilární systém).  Žilní krev odváděná splanchnickým systémem vstupuje do portální vény a jde do jater (druhý kapilární systém), kde je zbavována bakterií a jiných cizorodých materiálů. Průtok je proměnlivý, v případě potřeby je průtok omezen a jde místo toho do jiných orgánových systémů (např. při velké zátěži jde do svalů).   HORMONY GIT * gastrin = stimuluje sekreci žaludeční a pankreatické šťávy, motilitu žaludku a střeva * cholecystokinin (CCK) = kontrakce žlučníku * sekretin = stimulace pankreatické sekrece * motilin = vyvolává kontrakce hladkého svalstva GIT * somatostatin = tlumí sekreci hormonů, inhibuje sekreci šťávy pankreatu i žaludku, tlumí pocit hladu * ghrelin = navozuje pocit hladu    Leptin = hormon produkovaný tukovými buňkami. Reguluje příjem potravy a energetický výdej. Řízení příjmu potravy je dlouhodobé a krátkodobé. Krátkodobé zahrnuje centrum hladu (laterální jádra hypotalamu) a centrum sytosti (ventromediální jádra hypotalamu; pracuje na principu inhibice centra hladu).   Reflexy s krátkým obloukem * enterogastrický reflex = útlum motility žaludku po naplnění tenkého střeva * kolonoileální reflex = naplnění tlustého střeva tlumí vyprázdnění tenkého Reflexy s dlouhým obloukem = ovlivňují prostřednictvím n. vagus motilitu a sekreci rozsáhlých oblastí GIT (defekační reflex). Receptivní relaxace = relaxace pod soustem; v jícnu třeba - kontrakce orálně (nad soustem) a relaxace aborálně (pod soustem) 

Dechový objem (Vt, TV) je jeden normální nádech a je to 0,5 l, ale i po normálním nádechu se dá nadechnout ještě více, což se označuje jako inspirační rezervní objem (IRV). Stejně je tomu při výdechu, kdy se dá vydechnout usilovně ještě více, což se označuje jako expirační rezervní objem (ERV). Nikdy se ale nedají vyprázdnit celé plíce, vždy tam nějaký vzduch zůstane a to se značí jako reziduální objem (RV) a je to asi 1,5 l. Vitální kapacita plic (VC) je maximální nádech (což je normální i rezervní dohromady - inspirační kapacita IC) po maximálním výdechu. Celková kapacita plic (TLC) je vitální kapacita i reziduální objem dohromady a je to 5 - 8 l. Funkční reziduální kapacita (FRC) je vzduch, který zůstává v plicích po klidném výdechu (ERV+RV). Normální dechová frekvence je 12 - 16 za minutu, což znamená, že průměrný minutový dechový objem je 7 l.   Onkotický tlak = osmotický tlak vyvolaný roztokem s částicemi s velkou molekulární hmotností (např. bílkoviny v plazmě) Osmotický tlak = přetlak, který je nutný k tomu, aby se vyrovnaly obě strany u semipermeabilní membrány (např. krvinka v roztoku) Onkotický tlak > tlak krve = kapilární resorpce (tekutina je resorbována z tkáně do kapiláry) v arteriální části Onkotický tlak < tlak krve = kapilární filtrace (tekutina jde z kapiláry do tkáně) ve venózní části   Atmosférický normální tlak je 760 mmHg. Interpleurální tlak (tlak ve štěrbině mezi viscerální a parietální pleurou) je oproti tomu po klidném výdechu podtlak asi o 4 mmHg a tím se plíce smrští = retrakční síla plic. V plicích je při výdechu tlak vyšší než atmosférický, při nádechu je nižší. Při hyperventilaci = pO2 v plicích stoupá, pCO2 klesá Při hypoventilaci = pO2 v plicích klesá, pCO2 stoupá  Normálně = pO2 = 100 mmHg, pCO2 = 40 mmHg   Complience je poddajnost. Udává velikost objemové změny plic v závislosti na změně tlaku. Je to obrácená hodnota plicní elasticity.  Surfaktant snižuje povrchové napětí v alveolech a zvyšují plicní complience.   Vnější dýchání se skládá ze čtyř procesů: 1. Plicní ventilace = výměna vzduchu mezi plícemi a vnějším prostředí, je možná díky rozdílu tlaku mezi atmosférou a alveoly. Proudění vzduchu se opakuje jako nádech (inspirace) a výdech (expirace). Ventilace probíhá díky centrálnímu řízení na základě různých faktorů (pH krve, koncentrace O2, koncentrace CO2). Inspirace je aktivní děj, vzduch je nasáván do plic, bránice klesá, mezižeberní svaly zvedají žebra. Expirace je pasivní děj, vzduch je vypuzován z plic. 2. Distribuce = promíchání nadechnutého vzduchu s tím, který zůstal v plicích. 3. Difúze = výměna plynů v plicních sklípcích (alveolech) - kyslík jde z alveolů do kapilár a oxid uhličitý z kapilár do alveolů. 4. Perfúze = průtok krve plicními kapilárami.    Respirační arytmie je spíš u dětí, dochází k ní k zrychlení srdečního rytmu při nádechu a poklesu při výdechu. Jde o sinusovou arytmii.   bránice = táhne plíce dolů a tím zvyšuje jejich objem, je pro inspirium (nádech) mm. intercostales interni = usilovný výdech mm. intercostales externi = usilovný nádech Nádech je aktivní děj, klidový výdech pasivní.   2 typy neuronů v prodloužené míše a pontu: Dorzální respirační skupina = inspirační neurony, respirační reflexy a hlavní dýchací svaly Ventrální respirační skupina = expirační i inspirační neurony, motorická inervace pomocných dýchacích svalů Pneumotaxické centrum = po vyřazení centra se objevuje apneustické dýchání, tlumí apneustické centrum Apneustické centrum = po vyřazení centra je dýchání normální, mohou se objevit lapavé nádechy (gasping)   Transport kyslíku = 197 ml vazbou na hemoglobin, 3 ml fyzikálně rozpuštěný v plazmě Transport CO2 = 50% bikarbonát v plazmě, 27% bikarbonát v erytrocytech, 12% fyzikálně rozpuštěný, 11% karbaminohemoglobin (hemoglobin na který je vázán CO2)   Mrtvý prostor = část respiračního systému, kde nedochází k výměně plynů, 150 ml * anatomický mrtvý prostor = objem mimo alveoly * alveolární mrtvý prostor = část alveolárního objemu, která sice je v alveolách, ale neúčastní se výměny plynů * celkový (fyziologický) mrtvý prostor = objem vzduchu, u kterého nedochází k výměně plynů   Vazebná (disociační) křivka je důležitá pro transport kyslíku do tkání. Křivka se posouvá doprava a zároveň se tak afinita Hb ke O2 snižuje při nárůstu pCO2, poklesu pH, zvýšené teplotě, pobytu ve vysoké nadmořské výšce a fyzické aktivitě. Pokles pCO2 a zvýšení pH má opačný účinek.  

LEUKOCYTY = bílé krvinky se dělí na granulocyty (mají v cytoplazmě granula a segmentované jádro) a agranulocyty (nemají granula). Granulocyty (cca 70% leukocytů) * Neutrofily = protiinfekční obrana; faogytóza (mikrofág); 60-70% leukocytů; životnost 6-12 hodin v krvi a 4-5 dní v tkáních * Eozinofily = vypouštějí látky toxické pro parazity a alergie; 2-4% leukocytů * Bazofily = vznik alergické reakce, podílejí se na ničení parazity; obsahují histamin a heparin; 1% leukocytů Agranulocyty (cca 30% leukocytů) * Lymfocyty = B-lymfocyty (protilátky - imunoglobuliny) a T-lymfocyty (buněčná imunita, cytotoxické látky) * Monocyty = profesionální fagocyty, diferencují se na makrofágy Počet leukocytů je stejný u obou pohlaví. Tvoří se v kostní dřeni jako erytrocyty. Vytvářejí se z pluripotentních buněk na unipotentní (ty vytváří jen jeden druh). Ráno je jich míň, odpoledne víc, stoupají s fyzickou aktivitou a horkým počasím.   NESPECIFICKÁ IMUNITA Je vrozená a nemá paměť. Patří zde kůže (bariéra), lysozym (sliny), HCl (v žaludku), přirozená cytotoxicita a fagocytóza. Té jsou jí schopné buňky nespecifické imunity (neutrofily, eozinofily, monocyty-makrofágy). Fagocytóza je schopnost navázat se na povrch cizorodé částice nebo buňky, pohltit ji a spustit mikrobicidní aktivity - enzymy (lysozomy), superoxidový aniont (respirační vzplanutí), změna pH. Přirozenou cytotoxicitu mají NK (natural killer, nulové buňky). Nemají povrchové znaky T a B lymfocytů a je jich 10-15 % v periferní krvi. Uvolňují cytolytické perforiny. SPECIFICKÁ IMUNITA Antigen je látka, která vyvolá imunitní odpověď. K tomu mají lymfocyty receptory a mohou reagovat jako tzv. imunokompetentní buňky. Buňky jsou T-lymfocyty (buněčná imunita = cytotoxické a regulační funkce) a B-lymfocyty (látková imunita = protilátky).  Látková imunita = B-lymfocyty Aktivují se setkáním s antigenem. Makrofág se setká s cizorodou buňkou, fagocytuje ji a antigen nabídne lymfocytům. Aktivovaný lymfocyt se změní na plazmatickou buňku a začne produkovat protilátky. Některé buňky se místo plazmatické změní na paměťovou buňku a když se někdy znovu setkají s antigenem, jejich odpověď je mnohem rychlejší (sekundární odpověď). Protilátky (imunoglobuliny) se uplatní * přímým účinkem = aglutinace (shlukování), precipitace (vysrážení), neutralizace, lýza (rozpuštění, ruptura membrány) * aktivací komplementu * opsonizací = jsou chutnější pro fagocyty Buněčná imunita = T-lymfocyty Aby rozeznaly antigen, musí být označen HLA molekulou, což udělají B-lymfocyty nebo makrofágy. Nejsou totiž schopné rozpoznat antigen v přirozené formě. * Tc = cytotoxické = prověřují buňky, jestli nejsou nádorové, infikované, ale zabíjejí i některé bakterie a parazity * Th = helper, pomocné = je jich nejvíc (75%), aktivují B-buňky, produkují po aktivaci cytokiny * Ts = supresorové = potlačují funkce pomocných i cytotoxických buněk, fungují když je podněcují B-buňky   Komplement je soubor 9 plazmatických proteinů a glykoproteinů označených C1 až C9. Většinou jde o prekurzory enzymů. Podnětem je aktivace protilátek B-lymfocytů. Chemotaxe fagocytujících buněk, opsonizace a destrukce membrány různých buněk.    

VLASTNOSTI SRDEČNÍHO SVALU Efekty:  * inotropní = síla kontrakce * chronotropní = automacie, schopnost generovat vzruchy; frekvence * dromotropní = vodivost; vedení vzruchu z SA do AV uzlu * bathmotropní = dráždivost REGULACE ČINNOSTI SRDCE Intrakardiální mechanismy * Starlingův zákon = síla kontrakce a tepový objem závisí na poklesu diastolické náplně * Inotropní vliv = pozitivně inotropní vlivy intenzitu stahu zesilují, negativně inotropní vlivy jej oslabují. Zvýšení frekvence zvyšuje sílu stahu * Anrepův mechanismus = zvýšený tlak v aortě zvyšuje sílu kontrakce Extrakardiální mechanismy * vegetativní nervový systém = sympatikus (pozitivní efekty), parasympatikus (negaitvní efekty) * hormonální systém = adrenalin a noradrenalin, glukagon (inotropní i chronotropní),    Konečný (end) diastolický objem (EDO) je krev v srdeční komoře po skončení diastoly (po uzavření atrioventrikulárních chlopní, po tom co se srdce naplní). V každé komoře je to asi 130 ml. Končený (end) systolický objem (ESO) je krev, která zůstala v komoře po systole (po uzavření semilunárních chlopní). Tepový (systolický) objem je krev vypuzená jednou srdeční komorou. Za klidových podmínek je to asi 70 ml, při zátěži 100-150 ml. Vypočítá se jako EDO-ESO. Ejekční frakce je podíl systolického objemu a konečného diastolického objemu. Vyjadřuje, jaký podíl krve je vypuzen z komory. Činí asi 60%.   PŘEVODNÍ SYSTÉM, AUTOMACIE Vzruch vznikne v sinoatrialním uzlu (SA), pacemaker), který je nejrychlejší (60-70 za minutu). Další je atrioventrikulární uzel (AV), který je pomalejší (40 za minutu). a zpomaluje tak šíření vzruchu. Odtud jde Hisovým svazkem , který se větví na Tawarova raménka (levé a pravé) a dále jsou Purkyňova vlákna.  Z nich jde vzruch do srdečního svalu.  Frekvence se odshora dolů zpomaluje, aby bylo dostatek času na kontrakci síní a naplnění komor.  Pokud je někde převodní systém přerušený, jako pacemaker se uplatní nejbližší nižší část. Pokud je frekvence příliš nízká, klesá minutový objem a musí se dát kardiostimulátor. DRÁŽDIVOST, AKČNÍ POTENCIÁL Membránové klidové napětí (potenciál) je na vnitřní a vnější straně membrány (uvnitř -, venku +) a hodnota je -90mV. Při dostatečně silném podnětu se změní na akční potenciál. Ten se skládá z depolarizace (na +30mV) a repolarizace (návrat k původnímu klidovému potenciálu). Závisí na Na (více venku) a K (více uvnitř). Podnět vyvolá otevření sodíkových kanálů a Na+ jde do buňky, což způsobí depolarizaci. Po ní nastává refrakterní fáze (plato), kdy nedochází k srdeční sval ignoruje dráždění. Během repolarizace se pak iontové poměry vrací do normálu.    EKG Při posuzování se hodnotí frekvence, pravidelnost, sklon elektrické osy a jednotlivých částí cyklu: * vlna P = depolarizace síní * interval PQ = převod vzruchu ze síní na komory (od SA po Purkyňovy vlákna) * QRS komplex = depolarizace komor (R=pozitivní kmit, Q=negativní kmit před R, S=negativní kmit za R) * vlna T = repolarizace komor  Svody * bipolární = I, II, III  * unipolární končetinové (Goldbergovy) = aVR (PHK, červená), aVL (LHK, žlutá), aVF (LDK, zelená) + uzemnění (PDK, černá) * unipolární hrudní (Wilsonovy) = V1 (IV. mž parasternálně vpravo), V2 (IV. mž parasternálně vlevo), V4 (V. mž medioklavikulárně vlevo), V3 (mezi 2 a 4), V6 (V. mž střední axilární čára), V5 (mezi 4 a 6)   nadbytek draslíku = sníží se frekvence, může být až zástava nadbytek vápníku = zvýší se spazmy   Tok krve je způsoben rozdílem tlaků mezi jednotlivými úseky oběhu - krev může proudit z vyššího tlaku do nižšího. Tento tlakový gradient umožňuje překonat odpory v řečišti. Rychlost klesá od arterií ke kapilárám (nejpomalejší, aby se mohly vyměňovat látky), pak se v žilním řečišti zvedá, ale tlak celou dobu klesá. Průtok krve je přímo úměrný čtvrté mocnině poloměru cévy. Periferní odpor je nepřímo úměrný čtvrté mocnině poloměru cévy.   Tlakový gradient je podmínkou cirkulace. Po diastole (2/3 cyklu) bude systola (1/3 cyklu). V systole tlak stoupne k maximu, ke konci klesne. Rozdíl je tlaková amplituda (pulzní tlak).   Koronární oběh slouží k okysličení srdečního svalu. V klidu protéka srdeční svalovinou asi 250 ml/min, při maximální zátěži 1250 ml/min. Okysličená krev se tam dostává hlavně během diastoly, kdy je sval ochablý. Krev je maximálně desaturována (jako při maximální zátěži v systémovém oběhu), proto když se na chvilku zastaví oběh v koronární tepně, tkáň odumírá - infarkt. Spotřebovává 15% energie. Spotřeba kyslíku na jednotku hmotnosti je oproti zbytku těla 20x více. Zužitkovává volné mastné kyseliny, glukózu, ale i odpadní látky (laktát a ketony).   Krevní tlak PK = S 25, D 0 LK = S 120, D 0 aorta = S 120, D 80 plicnice = S 25, D 8 začátek venozních kapilár = 30-35 mmHg konec venoznich kapilár = 15-20 mmHg   Cévní řečiště se podle funkčnosti dělí na distribuční, která zaujímá 1/3 řečiště a jde o tepenný systém velkého oběhu. Kapacitní řečiště zaujímá 2/3 a je tvořeno žilami velkého oběhu. Tepenné je vysokotlaký systém, žilní je nízkotlaký. Levá komora vypuzuje okysličenou krev, která jde do těla a v kapilárách probíhá výměna látek mezi krví a mezibuněčnou tekutinou. Z tkání se krev dostává tenkými žilkami do větších žil a jdou do pravé síně. Tímto se uzavře velký oběh.  Tato odkysličená krev je vypuzena do plicní tepny a v plicích se okysličí a odevzdá oxid uhličitý. Z plicního řečiště jde okysličená krev žilami do levé síně a tím se uzavírá malý oběh.   Onkotický tlak = osmotický tlak způsobený bílkovinami (25 mmHg).  Kapilární filtrace = arteriální úsek kapilár, krevní tlak > onkotický tlak; tekutina jde z kapiláry do tkáně Kapilární resorpce = žilní úsek kapilár, krevní tlak < onkotický tlak; tekutina je resorbována do kapilár   Respirační arytmie je spíš u dětí, dochází k ní k zrychlení srdečního rytmu při nádechu a poklesu při výdechu. Jde o sinusovou arytmii.   Objem komory je 50-150 ml. Klidový minutový objem při frekvenci 50/min a 100 ml vržežného do objemu jedním stahem (tepový objem) je 5 l/min. Při zvýšení frekvence maximální zátěží se minutový objem zvýší asi 5x (25 l/min).   SRDEČNÍ CYKLUS * plnící fáze = systola síní a diastola komor, kdy se plní krví * fáze izovolumické kontrakce = začátek kontrakce, kmit R, uzavření cípatých chlopní a ozva u systoly * ejekční fáze = závěrečná část systoly, otevření semilunárních chlopní a vypuzení krve do tepen; nejdřív je vypuzování rychlé, potom pomalé * fáze izovolumické relaxace = semilunární chlopně se uzavřou   BAINBRIDGEŮV REFLEX = je vyvolán napnutím pravé síně a zrychluje frekvenci, což je dáno dočasným snížením tonu parasympatiku.    Srdeční svalovina je příčně pruhovaná, buňky jsou na rozdíl od kosterního vzájemně propojeny.    Tlak měřený pod úrovní srdce = vyšší než v úrovni srdce Tlak měřený nad úrovní srdce = nižší než v úrovni srdce   REGULACE KREVNÍHO OBJEMU Rychlé mechanismy * baroreceptorové reflexy = baroreceptory monitorují TK a jsou ve velkých tepnách (nejvíce aorta a karotický sinus); informace o zvýšené barorecepci jsou posílány do vazomotorických a kardioinhibičních center, kde vyvolají útlum sympatiku a aktivaci parasympatiku, výsledkem je pokles TK; funguje to i obráceně a nastane zvýšení TK * renin-angiotenzinový systém = zapojení ledvin do řízení TK; spouštěcím faktorem je pokles průtoku v ledvinách a zvýší se TK * atriální natriuretický peptid (ANP) = snižuje TK Pomalé mechanismy * ledviny = regulují množství vyloučených tekutin (antidiuretický hormon, ADH z hypofýzy zvyšuje resorpci vody v distálních tubulech) * aldosteron = hormon kůry nadledvin, zvyšuje resorpci vody a Na+ iontů Místní mechanismy = chemické mechanismy zajišťují rovnováhu mezi metabolickými potřebami a průtokem krve. Celkové mechanismy = regulují cévní odpor a minutový výdej tak, aby byl průtok optimální. * nervové = redistribuce minutového srdečního objemu * humorální, hormonální   Při fyziologických hodnotách (120/80) je střední tlak 93 mmHg.   Průtok mozkem závisí na věku jedince - v mládí 750 ml/min, po 50. letech klesá. Hyperkapnie má vazodilatační účinek, dýchání čistého kyslíku vazokonstrikční. Při zvýšení TK dochází k vazokonstrikci a naopak při snížení TK k vazodilataci.   Proudění krve v cévách * laminární = v rovnch úsecích s nepoškozeným endotelem * turbulentní = céva je zúžená, nebo je tam překážka Korotkovovy fenomény jdou slyšet, když v arterii krev proudí turbulentně. Jakmile se vrátí zpět na laminární proudění, šelesty zmizí.   HDL = lipoproteiny s vysokou hustotou, přebírají cholesterol z tkání a transportují jej do jater   Pletyzmografie = grafický záznam arteriálního pulzu

KREVNÍ SKUPINY V membráně erytrocytu je aglutinogen A nebo B (oligosacharid) a v plazmě jsou protilátky (aglutininy) anti-A nebo anti-B.  Na základě toho jsou určené čtyři krevní skupiny: * A = aglutinogen A, aglutinin anti-B; 43% * 0 = aglutinogeny nejsou, aglutininy anti-A i anti-B; 38% * B = aglutinogen B, aglutinin anti-A; 14% * AB = aglutinogen A i B, aglutininy nejsou; 5% Když se smíchá krev s protilátkou anti-A a nastane aglutinace, je to skupina A. Když  aglutinace nastane s anti-B, je to skupina B. Když nastane s oběma, je to AB. Když nenastane, je to 0. Aglutinogeny se mohou vyskytovat téměř ve všech buňkách, tkáních a tělesných tekutinách těla. RH FAKTOR V membráně erytrocytů taky může být antigen D, který určí Rh faktor. Pokud tam je, je to Rh+ (85%), pokud není, je to Rh-. Protilátky se tvoří jenom pokud Rh- jedinec přijde do styku s krví Rh+.   ERYTROCYT Transportují kyslík a oxid uhličitý mezi tkáněmi a plícemi. Nemají jádro ani organely, ale mají největší objem ze všech krevních buněk a mají bikonkávní tvar, což zvětšuje její povrch asi o 30% a ještě zvětšuje pružnost. Skládá se z 60% z vody, z 40% ze sušiny (95% hemoglobin, 5% proteiny, lipidy, sacharidy a elektrolyty). Žijí cca 120 dní. Počet erytrocytů závisí na pohlaví, věku, nadmořské výšce, rase a dalších faktorech. Muži mají více, ženy méně. Pro tvorbu erytrocytů je důležité železo, mměď, B12, kyselina listová, erytropoetin (testosteron podněcuje tvorbu, estrogeny potlačují).   Hematokrit je podíl erytrocytů ke krvi.  U mužů v průměru 44%, u žen 39%.   TROMBOCYT Nejmenší elementy, bezjaderné. 150-300x10 na 9 na litr. 2/3 koluje v oběhu a 1/3 je ve slezině. Žijí 9-12 dní. Vznikají z megakaryocytů, když se odlomují kousky cytoplazmy. Obsahují tři typy granul.  Ochraňují tělo před ztrátou krve - vytvářejí trombus. Obsahuje tromboxan - shlukuje destičky a taky obsahuje prostacyklin, který působí vazodilatačně.   HEMOGLOBIN Bílkovina, která se skládá ze 4 podjednotek - každá má polypeptidový řetězec, na který se váže hem. V krvi je normálně kolem 150 g/l (120-170), tedy 1 l obsahuje 200 ml O2 (každý gram hemoglobinu má 1,34 ml O2). Globin = čtyři polypeptidy Hem = barevná část molekuly Vazbu kyslíku ovlivňují tři faktory - pH, teplota a pCO2. Zvýšení teploty a pokles pH posunuje křivku doprava a usnadňuje uvolnění kyslíku z oxyhemoglobinu. Pokles teploty a zvýšení pH s poklesem CO2 posunuje křivku doleva a afinita ke kyslíku se zvýší.   Sedimentace = rychlost klesání erytrocytů v nesrážlivé krvi. Penízkovatění erytrocytů znamená, že na sebe nasedají. Sedimentace se zrychluje při zánětech, těhotenství. Rychlost podporuje i fibrinogen a gama-globuliny. Snižuje se při větším počtu erytrocytů. Muži = 2-5 mm/hod Ženy = 3-8 mm/hod (méně erytrocytů a více fibrinogenu)   Homeostáza = zastavení krvácení * vazokonstrikce = reakce cév v místě poranění * činnost trombocytů = nahromadění a vytvoření zátky; mění svůj tvar a vysílají dluhé výběžky, proběhne agregace (zachycují se navzájem) * srážení krve = reakce plazmatických faktorů (I - XIII) a přeměny fibrinogenu na nerozpustný fibrin a tvorby trombu Koagulační děje jsou vnitřní (faktory v plazmě) a vnější (uvolnění tkáňového tromboplastinu).   Erytrocyt * v hypotonickém roztoku = dojde k osmóze, erytrocyt cucá až praskne * v hypertonickém roztoku = scvrkne se endocytoza = pohlcování molekuly exocytoza = vylučování skrz membránu osmoza = přechod z více koncetrovaného roztoku do méně koncentrovaného difuze = rozprostření částic z koncentrované části do méně koncentrované (neporstupují nikde, jen se rozprostřou všude stejnoměrně)   KREVNÍ PLAZMA 25 % celkové ECT. Tvoří jí 91-92% vody, 8-9% rozpuštěné látky. Hlavním kationtem je sodík, další jsou draslík, vápník a hořčík. Hlavními anionty jsou chloridový aniont a hydrogenuhličitanové anionty. Organické kyseliny a bílkoviny  (60-80 g/l), glukóza (4-6 mmol/l), močovina (7 mmol/l). pH je 7,4+-0,4. Osmolarita 300 mosm/l.  Bílkoviny jsou albuminy (nejvíc), globuliny a fibrinogen. Onkotický tlak je 25 mmHg. Udržují objem plazmy, mají transportní funkce, nárazníkový systém, srážení krve, obranyschopnost. Nárazníkový systém (pufrový systém) = tlumí vliv silných kyselin a zásad na acidobazickou rovnováhu.    Fibrinolýza = zabraňuje nadměrnému srážení krve. Fibrin je rozpuštěn plazminem (vzniká z plazminogenu a je aktivován různými faktory v krvi a tkáních). Inhibice = taky chrání proti nadměrnému srážení, hlavní je antitrombin, zesiluje ji heparin.   KREV má význam pro udržování homeostázy. 7-10% hmotnosti těla, 4,5-6 litrů (ženy méně). Plní funkci transportní, termoregulační, obrannou, výživovou.   hemokoagulace = srážení hemostáze = zastavení krvácení aglutinace = shlukování sedimentace = klesání erytrocytů   HEMOLÝZA * osmotická = hypotonické prostředí, nasává a praskne * chemická = rozpuštění lipidů v membráně (silné zásady a kyseliny) * fyzikální = třepání, šlehání, vysoké a nízké teploty * toxická = toxiny a jedy * imunologická = reakce na vazbu protilátek (špatná transfuze)   OSMOTICKÁ REZISTENCE * minimální = 0,30 - 0,35% koncentrace * maximální = 0,40 - 0,45% koncentrace * osmotická šíře = rozdíl min a max   dvojmocné železo pouze CO, hemoglobin CO i CO2